Nejlepší zájem dítěte

• Září 2007 – Liga vypracovala odborné stanovisko, tzv. amicus curriae, které bylo zasláno soudci jako podpora argumentace rodičů N.

Dnes desetiletý Michal byl často svědkem nadměrného požívání alkoholických nápojů otcem a jeho násilí vůči matce. Otec matku opakovaně fyzicky napadal, oslovoval ji vulgárními výrazy, ponižoval ji, choval se k ní jako ke služce. Vyhrožoval jí podpálením domu, prostřílením hlav a únosem syna do zahraničí. Také Michalovi otec dělal různé schválnosti, podrážel mu nohy, bezdůvodně mu nadával, křičel na něho, posmíval se mu, ve vzteku ho kopal a také ho někdy bil. Dvakrát ho ještě jako malého chlapce odvezl od matky a nechal ho samotného v areálu jedné firmy. Jel se pak matce posmívat, že neví, kde má dítě. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru psychologie vyplývá, že Michal má vlastní negativní úzkostné zážitky s chováním otce. Přístupy otce k jeho osobě byly hrubé až vulgární. Otce odmítá a nepřeje si s ním stýkat. Z jeho osoby má strach. Problémové a nevhodné výchovné postoje otce a napětí, které vytváří se promítají do psychosomatických potíží nezletilého. Na chování otce reaguje dušností, astmatickými záchvaty a úzkostnými sny.

Matka Michala Eva se synem počátkem roku 2005 utekla z domu. Manžel, který poté obýval sám její rodinný dům, tento zdemoloval, zanechal několikatisícové dluhy na inkasu a odcizil či zničil její i synovy věci. I pak však při různých příležitostech paní Evu ještě několikrát napadl a to i před synem. Po dvou letech byl odsouzen pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, tedy pro jednání, kterého se dopouštěl ještě v době společného soužití. Většina incidentů, které následovaly potom, byla vyhodnocena jako přestupky, za které nebyl nikdy Michalův otec potrestán, jelikož dokázal dostatečně dlouho protahovat řízení, až odpovědnost za přestupek zanikla.

Michalův otec soustředil svou aktivitu na vymáhání styku s nezletilým synem. Situace, kdy se neohlášen dobýval násilím do bytu paní Evy, kopal do dveří nebo ji napadal na chodbě a před domem, případně si na ně počkal a bránil jí i synovi odejít z domu do školy, až byl zadržen policií a umístěn v cele předběžného zadržení, prezentoval u soudu jako pokusy o návštěvu Michala. Ačkoli ten kontakt s ním opakovaně odmítl a při veškerých psychologických vyšetřeních sdělil, že má z otce strach, nechce se s ním stýkat a pokud by musel, tak jen za přítomnosti matky a doma, byl styk soudem upraven formou předběžného opatření. Soud přitom nebral zřetel na probíhající trestní řízení s odkazem na presumpci neviny. Nejprve se měl styk odehrávat v bytě matky za její přítomnosti. Otec však nebyl schopen se synem vstřícně komunikovat, přiváděl si s sebou svědky, vyžadoval přinesení nemocného dítěte před dům na parkoviště a podobně. Odmítal do bytu vstoupit pod smyšlenými záminkami, dostavoval se mimo termín styku, případně se v bytě zdržel jen několik minut a poté se přes výzvy paní Evy přestal dostavoval úplně. Paní Eva si z obavy z manžela najala ochranku, která byla během styku přítomna v předsíni bytu. Otci ve styku s Michalem nikdy nebránila. Přesto na návrh otce soud vydal nové předběžné opatření a nařídil styk v krizovém centru. Syn reagoval psychosomatickými onemocněními a zhoršením zdravotního stavu ve chvílích, kdy by se měl s otcem setkat v cizím prostředí bez účasti matky, na kterou je silně citově vázán. Soud při svém rozhodování nezohlednil trvající pronásledování a nezkoumal ani, zda otec má skutečný zájem o dítě či jedná ryze účelově. Je známým faktem, že pachatelé domácího násilí svá rodičovská práva často zneužívají, dítě se pro ně stává prostředkem pomsty nebo vydírání. Bohužel, násilné jednání bývá kompetentními orgány chápáno bez souvislosti jako reakce zoufalého rodiče na nemožnost setkat se s dítětem. Příčina je tak zaměňována za následek.

V případě Michala soud prvního stupně upravil styk prakticky stejně i v rozhodnutí ve věci samé. V době vydání rozhodnutí nebyl ještě otec pravomocně odsouzen, trestní řízení se však již blížilo ke konci a soud měl k dispozici trestní spis. Ke styku v krizovém centru přesto nikdy nedošlo. Michal býval často nemocný, což mohlo být zřejmě důsledkem stresu, který v něm vyvolávalo pomyšlení na kontakt s otcem. Matka se proto proti rozhodnutí odvolala a odvolací soud dal za pravdu jejím argumentům. Soud prvního stupně nedostatečně zkoumal, nakolik je otec pro dítě vhodným výchovným vzorem, zda má o syna skutečný zájem. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem byl v navazujícím řízení znovu vyslechnut soudní znalec. I on se nakonec přiklonil k názoru, že by styk s otcem chlapci v současné době nic pozitivního nepřinesl. Mimo to byl otec již pravomocně odsouzen pro týrání paní Evy a pod vlivem těchto nových důkazů soud nakonec přistoupil k zákazu styku nezletilého Michala s otcem.

Věříme, že soudy budou domácí násilí stále více zohledňovat jako významný faktor, který násilného partnera diskvalifikuje jako rodiče, a je třeba pečlivě zkoumat, zda kontakt s ním je pro dítě bezpečný jak po stránce fyzické, tak i psychické.